http://atsuko-hotaru.blog.cz/ cs http://atsuko-hotaru.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/at/atsuko-hotaru/profile.jpg?81577508 <div>Anooooo..:) přiznám se že na tuhle povídku jsem ZABOHA neměla nápad k obrázku. Zopufalá jsem byla až za roh, naštěstí tu ale existuje slečna Dorisová, která si s tímhle hravě poradila. Mě se upřímně moc moc líbí a je to přesně to co jsem potřebovala. Nedokázala jsem si ani představit jak by to mělo vypadat. teda zhruba představu jsem měla ale netušila jsem že to opravdu bude existovat. Takže děkuji moc Dorisce za ten krásný výtvůrek a posílám velkou pusu :-***</div><div><br /></div><div>takže teď pod perexem obrázek, který jdu přidat i k předešlým dvou dílům :))</div><hr /><div><br /></div><div><img width="720" height="545" src="http://nd05.jxs.cz/624/999/db2156d051_81812614_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Tak co, líbí? :)))</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1112/banner-k-potf-by-doris http://atsuko-hotaru.blog.cz/1112/banner-k-potf-by-doris Picture of the Future Sun, 04 Dec 2011 21:35:51 +0100 <div><img width="720" height="545" src="http://nd05.jxs.cz/624/999/db2156d051_81812614_o2.png" /></div><div>Sledoval obraz před sebou a snažil se vzpomenout si, jestli tuhle tvář už někde předtím viděl. Nemohl si ale nikoho vybavit. Bylo pondělí, přes víkend dokončil obraz paní Knichterové, ta mu samou spokojeností a radostí nabalila domů spoustu koláčků a sušenek, které sama napekla.</div><div>Okusoval čokoládu z jedné ze sušenek a vzdal své vzpomínání na doby minulé, či neexistující.</div><hr /><div>Toho kluka prostě nikdy neviděl. Zabalil plátno do papírové ruličky a vydal se pryč z ateliéru. Fuller dnes šel pryč docela brzy. Mluvil o nějakém kšeftu, tak Tomovi nezbylo nic jiného než zůstat zde až do konce a zamknout ateliér.</div><div>Nebylo ale zase tak pozdě. Kolem šesté už stál na zastávce a čekal na tramvaj.</div><div><br /></div><div>Zrovna přijížděla tramva a on litoval toho, že raději nepočkal na jinou, když nastupoval, vagónek byl přecpaný I když jedno místo na sezení tam ještě bylo. Hodil své slušné chování někam za sebe a šel to místo ihned obsadit. Přecejenom, starší lidé si můžou ležet doma, on musel pracovat.</div><div><br /></div><div>Cestou se zamyšleně díval z okna. Přemýšlel nad Jenn, divil se, že ho dnes neotravuje a nevolá mu.</div><div>Tramvaj zastavila na další zastávce a místo vedle něj se zaplnilo. S nezájmem otočil hlavu k spolusedícímu a opět otočil svůj pohled k oknu.</div><div><br /></div><div>Pak šokoaně zalapal po dechu a podíval se na chlapce vedle sebe ještě jednou. Ihned se mu před očima vybavil obraz, který nakreslil před paní Knichterovou a párkrát zamrkal, aby se ujistil, že nemá vidiny. Ten chlapec z jeho obrazu seděl přímo vedle něj.</div><div><br /></div><div>Uhnul hlavou k oknu a promnul si kořen nosu. Nechápal co tady dělá. Vlastně ani nechápal, že vůbec existuje. Byl si tolik jistý, že jeho tvář nikdy v životě neviděl. A teď tu seděl vedle něj, prohraboval se v desce nějakými papíry a o ničem nevěděl. Nestaral se o to, že ho nějaký Tom namaloval, vlastně o něm vůbec nic nevěděl a nevšímal si ho.<br />Tom se k němu opět otočil a nemohl se ubránit tomu, aby na něj zíral.</div><div><br /></div><div>Chvilku trvalo, než si toho chlapec všimnul. Pozvedl obočí a raději se díval jinam. Začínalo mu to být jistě nepříjemné, začal se ošívat, občas si otráveně povzdychnul.</div><div><br /></div><div>"Co je?" nevydržel to a hodil po Tomovi tázavým pohledem.</div><div><br /></div><div>Tom zatřepal hlavou a rozpačitě se pousmál. "Omlouvám se."</div><div>"Normálně takhle zíráte na lidi? Je to docela nepříjemné." zamračil se černovlásek a na důkaz svých slov si lehce odsedl na už tak malé sedačce.</div><div><br /></div><div>"Ne, opravdu se omlouvám..."</div><div>"Není to slušné, na někoho zírat s otevřenou pusou." zabrblál kluk a vstal, aniž by Toma nechal doříct svou omluvu a vystoupil, když autous zrovna zastavoval na zastávce.</div><div><br /></div><div>Tom zrudnul studem, ale nepřestával pozorovat chlapcova záda. Byl zmatený, šokovaný a v hlavě srovnával obraz s jeho tváří. Ano, určitě to byl on. Tom měl neuvěřitelný talent. Vystihl každý záhyb chlapcovy tváře a našel mu pod rtem I malou pihu, kterou si pamatoval I na obrazu. Měl stejně čokoládové oči orámované černými stíny. Vlasy mu lehce spadaly do tváře a měl je už na pohled hebké s modrými odlesky.</div><div><br /></div><div>Ztřepal hlavou a rozhodl se chlapce vyhnat z hlavy. Měl toho dost na práci a chlapec by ho akorát rozptyloval.</div><div>Vytáhl z kapsy mobil a vytočil Jennino číslo.</div><div>Ano, dnes potřebuje hodně ozptýlit.</div><div><br /></div><div>(******)</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Ležel na posteli, prsty si pohrával s plavými vlasy své 'kamarádky' a kouřil už třetí cigaretu.</div><div><br /></div><div>"Neměl bys tolik kouřit, Tome." postěžovala si Jenn a prstem zatahala za Tomův piercing ve rtu.</div><div>Ohnal se po ní zuby a pousmál se. "To se ti to mluví, když už nekouříš."</div><div>"Nejspíš. Zase tě něco trápí? Fuller?" zeptala se a opřela se o lokty. Poškrábala Toma po bradě, na které se mu rýsovalo jemé strniště.</div><div><br /></div><div>"Je to idiot. Ale dá se s ním vydržet." Tom vyfouknul kouř a zavřel oči. "Jsem unavený."</div><div>"U půjdu." Jenn ho líbla na tvář a zvedala se.</div><div>Tom pozoroval její nahé tělo a unaveně zazíval.</div><div><br /></div><div>Obdivoval její pěknou postavu. Byla o dva roky starší než on. Dělala trnérku v aerobiku, a jeho přátelé mu tuhle kočku kolikrát záviděli. Ale Tom nikdy nebyl ošklivý chlap, vždycky si dívky mohl vybírat. Neměl rád ale sexy pusiny, co si napatlali plno makeupu a cítili se jako královny krásy. Barvy patřily na plátno, říkával vždycky. Obdivoval Jenninu přirozenou krásu. Líčila se, ano, ale spíš podtrhovala své přednosti a nikdy to nepřeháněla.</div><div>'Jako ten klluk z plátna' pomyslel si a zavrtěl hlavou. Zase mu mihl myslí a jeho to znervózňovalo.</div><div><br /></div><div>"V pohodě? U jdu." otočila se k němu u oblečená Jenny a pousmála se.</div><div>"Jasně, v poho... Měj se zlato." otočil se na bok a mávl na ni. Věděla, kde jsou dveře a byla zvyklá odcházet sama. Mávla mu zpátky a odporoučela se pryč z bytu.</div><div>Tom tíml ciaaretu do popelníku vedle postele a otočil se na bok. Usnul během chvíle.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Bylo něco po půlnoci. Unaveé tělo se svezlo z postele a tvář otlačená o polštáře otevřela hnědé oči.</div><div>Nahý Tom přešel ke své skřnce, kde měl schované malířské náčiní a vytáhnul si barvy a štětce. Roztáhl plátno na stojan a míchal barvy. Namíchal spousty rudé. Malova spousty ohně. Štětcem se vrhl na plátno a ruka mu jezdila opět tak autopaticky. Zdálo se, jako by chlapec byl vzhůru, přesto jeho vědomí stále spalo.</div><div>Vytvářel obraz, vytvářel děj, událost, katastrofu.</div><div>Nad ránem upustil štětce I paletu s barvami s rukou a s ušpiněnýma rukama opět ulehl do postele.</div><div>Jako by se nic nestalo, jako by celou noc nevylezl z postele spal dál jako zabitý.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Ráno Tom vstal, aniž by rozlepil oči a zamířil do koupelny.Vykonal svou potřebu a chtěl si opláchnou obličej. Rozlepil jedno oko na sebe do zrcadla a zašklebil se. Jak mu Jenn pohla říkat, že je po ránnu roztomilý? Zakroutil hlavou a sklonil ji aby si mohl napustit vodu do rukou a zalapal po dechu, když své ruce spatřil celé od barev. "Kurva" ujelo mu a když si pořádně umyl ruce vrátil se do pokoje. Snad ne, snad se to nestalo zase! Vešel do pokoje a zlostně zavrčel když se na podlaze válely špinavé štětce a paleta baev byla hned vedle nich, barvy z ní rozprsklé a vyschlé.</div><div>"Do prdele!" ulevil si znova a přešel k plátnu. Zůstal vyjeveně hledět na obraz, který stvořil jistě když spal.</div><div><br /></div><div>Na temném pozadí bylo hořící auto. V něěm postava od krve a na zemu mrtvý chlapec...</div><div>"Zase!" vykřikl shodil stojan I s plátnem na zem. Ten chlapec byl ten samý, kterého nakreslil. Ten samý, kterého viděl v tramvaji.</div><div><br /></div><div>Projel prsty mezi dredama a raději šel zpátky do koupelny. Potřeboval ledovou sprchu, to každopádně.</div><div>Doufal že se jen plete. Že to je jen a jen náhoda. V minulosti se mu párkrát stávalo, že nakreslil obraz a přitom si to ani nepamatoal. A nějaký čas potom, se ten obraz uskutečnil. Nechápal jak je to možné a nikomu o tom neřekl.</div><div>Kdo by mu to taky věřil.</div><div>Pitomá náhoda.</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1110/picture-of-the-future-2 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1110/picture-of-the-future-2 Picture of the Future Tue, 25 Oct 2011 17:02:42 +0200 <div><img width="720" height="545" src="http://nd05.jxs.cz/624/999/db2156d051_81812614_o2.png" /></div><div>Malý chlapec seděl na zemi, v malé ručce měl pastelku a něco divoce čmáral na papír. Nic nevnímal a kdo ví jestli vnímal alespoň to, že kreslil. Měl zavřené oči ale jeho malá ručka cestovala po papíře.</div><div><br /></div><div>Přestal kreslit. Dezorientovaně se rozhlédl po pokoji a sklopil své čokoládoé očka na zem. Pozvedl tenounké obočí a vypískl. "Mami!" sebral skici a letěl ze svého pokojíčku do obývacího pokoje za matkou. "Mami, dívej!" vyškrábal se podřimující matce na klín a strkal ji pokreslený papír pod nos.</div><div>Matka unaveně otevřela oči a vzala si papír. "Co to je, Tomy?" pohladila syna po světlích vlasech, zadívala se na obrázek, a zvraštila obočí.</div><hr /><div><br /></div><div>Zazvonil telefon. Rusovlasá žena natáhla ruku a zvedla sluchátko pevné linky. "Prosím." vydechla unaveně a snažila s rozpoznat, co to její syn vytvořil.</div><div>Malý Tom na ni zvědavě koukal a ručkou ji čechral jeji vlnité vlasy.</div><div>Po matčině tváři stekla slza a rty se ji zachvěly. Položila sluchátko a obrázek ji sklouzl z prstů na zem.</div><div>Obrázek, na které se její manžel zabil v autě. Stejně, jako to teď slyšela od policie.</div><div><br /></div><div><em><strong>O 17 let později</strong></em></div><div><br /></div><div>Sětlovlasý mladík měl co dělat aby stihnul travaj, která u pomalu zavírala před nosem. Opět zaspal a to bylo právě to, co nesměl. Vystoupil o tři zastávky dál a rozběhl se směrem k ateliéru.</div><div><br /></div><div>"Běž se rychle převléci, paní Knichtrová už čeká." štěkl po něm Horst Fuller, jeho šéf a majtel malířského a fotografického ateliéru. On sá malovat neuměl. A Upřímně ani jeho fotografie nestály za nic. Ale od toho tady měl Toma. Jeho malířské nadání bylo opravdu obdivuhodné a nebýt něj, neměl by pan Fuller ani floka. Né že by Tomův plat za něco stál. Né že by se k němu pan Fuller choval jako k někomu, kdo mu vydělává peníze. Tom si ale nemohl stěžovat. Sám toho moc neutratil a jeho podkrovní skroný byteček nestál moc. Vystačil si i s tím málem, co dostal od Fullera.</div><div><br /></div><div>Vešel do svého ateliéru a pozdravil starší usěvavou paní.</div><div>"Moc se omlouvám, paní Knichterová." Vyhrkl a zavazoval si udýchaně zástěru.</div><div>"Nic se neděje, Tome, času je dost." usmívala se paní Knichterová a držela pevně svoji berli.</div><div><br /></div><div>Paní Knichterová byla jeho stálá zákaznice. Měla ráda Tomův talent, často u říkala "malůvko". Byla velmi příjemná a Tom ji měl rád.</div><div>Postavil se za stojan a natáhl nové plátno. "Co to bude dnes?" usmál se a poté nabídl paní sušenky. Neměl to v popisu práce, ale i on věděl, že i maličkosti dokážou jeho zákazníky potěšit.</div><div><br /></div><div>"Moje vnučka, Sára. K narozeninám by ráda můj portrét."zasmála se mile a pokračovala. "Je moc milá."</div><div><br /></div><div>O tom Tom nepochyboval. Nadšeně přikývl a posadil si paní do malého křesla. Vždycky rád kreslil starší lidi. Byla na nich krásně poznat léta, která měli za sebou. Jejich vrásky, jakkoli titěrné do detailu nakreslil, myslel si, že I ve stáří je určitá krása. A také že byla. Podle něj musela být za mlada paní Knichterová opravdu krásná.</div><div><br /></div><div>Míchal si barvy a usmíval se. Paní Knichterová mu nadšeně vyprávěla, že se její dceři narodilo její vnouče, že má další pravnouče a radila mu, kde jsou různé slevy. Ano, i takový byli důchodci.</div><div><br /></div><div>"Vše je připravené." informoval ji a vzal do ruky jeden ze svých štětců.</div><div>Stará paní se usmála ještě víc a pohodlně se usadila. Věřila Tomovi, byla přesvědčená, že další jeho portrét bude opět veledílo.</div><div><br /></div><div>Tomův soustředěný pohled rušilo jen občasné sklopení očí k paletě barev. Začal tedy obrysy. Maloval pečlivě, každou chvilku se na paní Knichterovou díval a zapamatovával si detaily jejího obličeje, aby je mohl přenést na plátno.</div><div><br /></div><div>Náhle zavřel oči. Jeho ruka letěla po plátně a automaticky namášela štětec do barev, které sama chtěla. Nebyl schopen se soustředit, nevěděl co maluje, koho maluje, byl jako v tranzu. 4As letěl a on nádherně čokoládovou barvou dodával odstín krásně tvarovaným očím. Malinovou barvou s trochou fuchsiové tvaroval ty nejkrásnější rty. Tou nejčernější černi nadýchával rozevláté dlouhé vlasy. Světle broskvovou dodával život bledým tvářím...</div><div><br /></div><div>"Ale, Tome, to přece nejsem já." zasmála se Paní Knichterová o několik hodin později, když se šla podívat na Tomův výkon, aby protáhla své staré tělo. Ze sezení ji už bolely kyčle.</div><div><br /></div><div>Tom sebou trhnul a polekaně se na starou paní podíval. "P-promiňte, říkala jste něco?"</div><div><br /></div><div>"Jste zamilovaný, že? Asi jste se zasnil." usmála se paní šibalsky a kývla směrem k plátnu.</div><div>Tom otočil hlavu a zalapal po dechu.</div><div><br /></div><div>Sakra. Stalo se u to zase.</div><div><br /></div><div>Hleděl na obraz neznámého, či neznámé. Vypadalo to, jako obličej dívky, podle některých rysů však mohl poznat, že se jednalo o chlapce. Jeho tvář mu nepřišla nijak povědomá, nikoho takového neznal.</div><div><br /></div><div>"E-eh.."</div><div><br /></div><div>"To je v pořádku Tome. Odpočiň si, mám času dost. Můžeš přijít zítra na čaj a budeš malovat u mě." Omluvila jeho zasnění s úsměvem.</div><div><br /></div><div>"Moc se olouvám, Paní Knichterová, já.."</div><div><br /></div><div>"Říkám, že se nic neděje, mladíku. Jsi mladý, to se stává." mála nad tím rukou a vzala si svou hůl. "je už docela pozdě. Stejně tohle místo mám ráda, krásně se tu přemýšlí." Zamávala mu a dala se na odchod.</div><div><br /></div><div>Tom ji šel s omluvami vyprovodit a vrátil se zpátky. Sednul si do křesla, kře předtím seděla a promnul si obličej. Už dlouho se mu nestalo, že by nevěděl co kreslí.</div><div>Dřív, když byl mladší se mu to stávalo často. Ve vypjatých situacích, když byl ve stresu, nebo když tušil něco špatného.</div><div><br /></div><div>Měl opravdu obrovský talent. Ale měl i talent, který by mohl být těžko k uvěření. Ani on sám mu nevěřil.</div><div><br /></div><div>Vstal, doufal že cestou doů nepotká v prodejně Fullera, nechtěl se s ním hádat, jelikož si byl jistý že zase bude mít pindy na jeho tržbu. Jistěže dneska mu nedonese nic. Zato ve svém vlastním volnu půjde za paní Richterovou, aby ji splnil její požadavek. Byl rád, že ji bude malovat v klidnějším a příjemnějším prostředí.</div><div><br /></div><div>Měl štěstí, jelikož Fuller byl zalezlý v komoře a patlal se s vyvoláváním fotek. Tom rychle proklouznul ven a spěchal domů. Byl unavený. Několik hodin strávených malováním, i když u toho beztak spal, mu dalo celkem zabrat.</div><div><br /></div><div>Po chladivé sprše zamířil do své ložnice. Bydlel sám, občas k němu přišla jeho přítelkyně. Tedy... Jenny byla spíš kamarádka. Nebo měli volný vztah, na tom Tomovi nijak nezáleželo.</div><div><br /></div><div>Podíval se na mobil. Dva nepřijaté hovory, oba od Jenn. Byla milá, ale občas vcelku otravná.</div><div><br /></div><div>Raději zaklapl mobil achystal se na neklidný spánek.</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1108/picture-of-the-future-1 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1108/picture-of-the-future-1 Picture of the Future Sun, 28 Aug 2011 15:51:33 +0200 <div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><strong><span style="color:#c9f"><a title="Wedding of Monsters" href="http://atsuko-hotaru.blog.cz/rubrika/wedding-of-monsters">WEDDING OF MONSTERS</a></span></strong></div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1108/finished http://atsuko-hotaru.blog.cz/1108/finished Sun, 28 Aug 2011 15:48:50 +0200 <div>Mrkejte, koukejte, obdivujte:D</div><div><br /></div><div>Jaké to bylo milé překapení, ráno se probudit, najet na můj blog a vidět výtor, co</div><div>Crazy.DE.Bill =&gt; <a title="Crazy.DE.Bill" href="http://mywordabout.blog.cz/" target="_blank">www.mywordabout.blog.cz</a> nastavila. :-*</div><div><br /></div><div>Mě osobně se to oc líbí. Je to kvalitní a řekla bych že i lepší než dle mých představ^^</div><div><br /></div><div>Moc, Moc ti děkuji, jseš vážně skvělá!^^</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1108/new-design-by-crazy-de-bill http://atsuko-hotaru.blog.cz/1108/new-design-by-crazy-de-bill Diary Sat, 06 Aug 2011 10:06:19 +0200 <div><em>DĚKUJI VŠEM ČTENÁŘŮM... TAHLE POVÍDKA PRO MĚ MOC ZNAMENÁ A POKUD SE LÍBILA I VÁM, SLIBUJI, ŽE O NI NEPŘÍJDETE. </em></div><div><em>HĚNUJI JI VŠEM, KTEŘÍ MĚ PODPOROVALI. HOLKY, VY VÍTE KOMU. ;)</em></div><div><em><br /></em></div><div><em><img width="629" height="440" src="http://nd04.jxs.cz/516/869/ae9b7ef1fa_73002590_o2.jpg" /></em></div><div><em><br /></em></div><div><em><br /></em></div><div> Bill zvedl pohled k vlkodlakovi a vydechl. Byl vyčerpaný, ale konečně bylo po všem. I když, ten jeho největší boj ho teprve čekal.</div><hr /><div><br /></div><div>"Tome." Bill natáhl ruku a vlk se s hlasitým vrčením stáhnul. "Ššš... klid..." pokusil se ho dotknout, ale Tom ucouvnul, otočil se a rozběhl se lesem pryč. "Tome!" chtěl běžet za ním, ale Viktor ho stačil chytit za ruku a stáhnou k sobě.</div><div><br /></div><div>"Nech ho běžet. Je to pro něj šok." syknul Vik Billovi do ucha a držel ho pevně, jelikož černovlásek se mu snažil vykroutit.</div><div>Viktor dobře uměl pdhadovat pocity druhých. Obával se, že tohle nebude mít Bill, ani jeho vlkodlačí protějšek jednoduché.</div><div><br /></div><div>"On... on mě nesnáší." vlzykl Bill a opřel se o Viktora a položil obličej do dlaní.</div><div>"To je blbost. Blbost! Běž domů a úpočkej tam na něj. Určitě příjde, musíte si oba dva promluvit." Otočil Billa k sobě a zatřepal s ním. "Hlavně se uklidni! Na hysterčení budeš mít času dost až potom."</div><div>"Co budeš dělat ty?" zamrkal Bill aby zahnal slzy a podíval se ana zpopelněné tělo Artemis.</div><div><br /></div><div>"No..." vydechl iktor a podíval se stejným směrem. "Já se musím postarat o to, aby k moci přišel někdo kdo tam měl být už dávno." poplácal jej po rameni povzbudivě a otočil se k němu zády. " Držím ti palce, Bille." pousmál se a rozběhl se pryč.</div><div><br /></div><div>Bill se zaposlouchal do ticha a slyšel rychlé pohyby v dálce i v blízkosti.</div><div>Upíři vycítili smrt vládkyně a stahují se pryč. Na ústup.Zatímco všichni utékali pryč, Bill procházel opačným směrem, jelikož přesně tudy vedla cesta k jeho a Tomovu domu. Rozběhl se a nezajímal se, kolem kolika vlkodlaků proběhl. Vlci, jakoby nereagopvali na Billa, na upíra, který kolem nich probíhal. Vrčeli, štěkali po něm, ale neběželi za ním. Věděli kdo to je. Věděli, že patří Tomovi.</div><div><br /></div><div>Po tváři mu tekli slzy strachu, mrtvé srdce mu bušilo jako na pokraji smrti, nezastavil se, ani když byl ve městě a hrozilo, že by jej někdo viděl. Vyskošil na strom, kde se odrazil a skočil do jejjich ložnice otevřeným oknem.</div><div><br /></div><div>Pokoj byl prázdný, cítil jej však v domě. Zavřel okno a sešel z ložnice dolů.</div><div><br /></div><div>Tom stál v obývacím pokoji, zády k němu a zhluboka se nadechoval. Holá záda mu pokrývala pár jize po upířích zudech a drápech. Nehpjila se, nebyla to obyčejná zranění. Hojila se déle než obyčejná škrábnutí.</div><div><br /></div><div>"Tomy." šeptnul Bill, ale nehnul se z místa. Nechtěl Toma vyplašit, nechtěl, aby mu zase uniknul.</div><div><br /></div><div>Tom se k němu pomalu otočil. Jantarové oči měl podlité krví a z pootevčených rtů mu vyčuhovali ostré tesáky. Mlčel. Chtěl po Billovi tolik křičet, ale nebyl schopen slov.</div><div><br /></div><div>"Tolik mě to mrzí..." začal Bill a o krok popošel k Tomovi, ten však zase o krok ucouvnul.</div><div>"Mrzí?!" štěkl po něm Vlkodlak a nebezpečně se zkrčil, připraven kdykoli zaútočit. "Co tě mrzí, Upíre?"</div><div><br /></div><div>"Tome!" Bill kroutil hlavou a snažil se něco říct, jeho protějšek se ohnal a Bill tak tak stačil uskočit před letícím stolem. "Tome, nech toho!" křikl a stáhnul se do kouta. "Pro mě to nic neznamená! Jsme přeci pořád spolu!"</div><div><br /></div><div>"Nějaká upíří strategie, jak se vlkodlakům dostat pod kůži?" zaštěkal Tom a chtěl po něm zase něco mrštit, očima hledal, co by to mělo být.</div><div><br /></div><div>"Ne, To je moje strategie, jak uklidnit svého manžela, aby se choval podle slibu který mi dal!" zařval Bill a skočil po Tomoi, držel se ho jako klíště. "Uklidni se, Tome!"</div><div>Tom se snažil Billa ze sebe setřást, bledé ruce hladící jej po krku a po tváři jej jen stěří mohli nechat dále rozzuřeného. Brzy se jako krotký beránek sesunul k zemi, po tvářích mu tekly slzy a i přesto sebou škubal a tiše vrčel. "Proč musíš být upír." zakňučel bolestně a upřel na Billa jantarové oči.</div><div>"Prostě to tak je." zašeptal Bill a hladil Toma po rameni. Konejčivě s ním houpal ve svém klíně a sušil mu slzy hlazením.</div><div>"Bude to dobré. Zapomeň na to. Budeme spolu, ano?" Bill se sklonil k jeho tváři a lehce jej políbil. Měl strach, že to Tom nepříjme, že jej opustí.</div><div><br /></div><div>"Na to nejde zapomenoput Bille. Nejde!" vzlykl a vyškubl se z Billova sevření. "Nemůžu být s tebou. Nemůžeme být spolu."</div><div>"Neříkej to."</div><div><br /></div><div>"Je to tak!" štěkl znovu a setřel si slzy. "Slibil jsem si, že pokud by tě nějaký upír dostal pod ruku a byl s tebe taky upír, musím tě zabít!"</div><div><br /></div><div>"Tak dělej!"Bill vstal, odhrnul b udnu na svém krku a naklonil hlavu pro volný přístupk tomu, aby jej Tom zakousnul a zabil. "Na co čekáš! Zab mě!" křikl a šel k němu blíž.</div><div>Tom byl celý rozčilený. Nechtěl, aby to Bill dělal. Jenže Bill moc dobře věděl, co jeho gěsto znamená. A věděl, že i Tom moc dobře ví, co znamená odkrytí krku.</div><div>Důvěru a oddanost. Žádný sebevražedný akt.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>"Bille, dost." vydechl a trochu od sebe Billa odstrčil. "Já to nechci udělat."</div><div><br /></div><div>Bill vzlykl a podíval se svému manželovi do očí. "Já tě miluju, Tome. I přesto, že jsme každý jiný. Tolik let jsme spolu dokázali žít."</div><div><br /></div><div>"Ale v nevědomosti. Teď to vím a já s tím žít nedokážu."</div><div>"Dokážeš!" vykřikl upír a skočil Tomovi kolem krku. "Prosím."</div><div><br /></div><div>Tom ucukl, ale když nezaětřil žádné zákeřné chování, opatrně Billa objal. Po tváři mu stekla slza a políbil Billa na krk. "Mrzí mě to. Musí to tak být." Odtáhl ho od sebe lehce a pohladil jej.</div><div><br /></div><div>"Prosím." rudé oči žadonily po blízkosti a tesknily nad strátou, která měla přijít.</div><div><br /></div><div>Vlkodlak zakroutil hlavou. Na jeho horkých rtech přistály ledové.</div><div><br /></div><div>Líbali jej se vší láskou, jako posledně, když se loučili a oba věděli, že to může být naposledy.</div><div>"Naposledy..." vydechl upír a ignoroval slzy valící se mu z očí. Vnímal jen horké dlaně, hladící jeho útlí boky. Beroucí jej do náruče a nesoucí jej do jejich ještě pořád společné ložnice.</div><div><br /></div><div><em>Naposledy...</em> znělo oběma v uších.</div><div>Tom Billa položil na postel a polibky zasypával jeho odhalený krk.</div><div>Upír pod ním oddaně ležel a rozplýal se nad dotyky své jediné lásky, která mu dokázala oživit jeho mrtvé srdce.</div><div><br /></div><div>Tom z něj pomalu svlékal šechno těsné oblečení. Nebyl vzrušený, jen naplněný láskou, touhou a lítostí. Tolik nechtěl opustit tohle křehké stožení se kterým žil bezmála dvacet let. Tohle stvožení které tolik miloval I přez skutečnost, že je upír, rasa, kteou nenáiděl a proti které bojoval, kterou zabíjel.</div><div>Ne. Nikdo tomu tvorovi nesmí ublížit. Ale být s ním už nikdy nemohl.</div><div>Tohle celé byla hra pro pobavení jedné vládkyně upírů, která zahynula rukama jich obou.</div><div><br /></div><div>Ale teď hra, kterou brali smrtelně vážně skončila.</div><div><br /></div><div>Tisknul se k Billovi a naposledy užíal jeho dokonalého těla. Sledoval ten bolestně označený obličej, jak jej sleduje rudýma očima, sleduje každý jeho pohyb a zarývá si ho hluboko do paměti, aby nikdy nezapoměl. Ani Tom nikdy nezapomene, tím si byl jistý.</div><div><br /></div><div>Roztáhnul jeho štíhlé nohy od sebe a plynule, se vší něhou do něj stupoval.</div><div>Bill omotal ruce I nohy kolem jeho svalnatého těla a s tichým sténáním je přijímal hllouběji do sebe, kam patřil.</div><div>Patřili k sobě, to věděli oba dva.</div><div>I když už nikdy nebudou spolu. Jenom každý zvlíšť, daleko od sebe, ale srdce bude tlouci jen pro toho druhého.</div><div><br /></div><div>Tom se v Billovi pomalu pohyboval a tiskl k sobě jeho tělo. Nechtěl ho pustit, ale brzy jej musel opustit.</div><div><br /></div><div>Bill naklonil hlau oddaně na stranu a Tom instiktivně přitiskl rty k nabízenému krku.</div><div>Laskal jej a olizoval jeho studenou kůži, která oněla po kořisti.</div><div><br /></div><div>Billovi tesáky se zvětšily, když Tom přejel po jeho holé kůži zubama.</div><div>"Kousni si..." vyechl a nabízel se dál. Chtěl patřit jedině Tomovi. Patřil mu. Vždycky. Navěky.</div><div><br /></div><div>Tom opatrně zabořil své tesáky do Billovy bílé kůže. Na jazyku cítil chuť jeho kve. Zakousl se hlouběji, až krev sršela. Vtékala mu do pusy a on ji plnými doušky přijímal.</div><div>Billův úsměv na tváři byl blažený, hladil Toma po svalnatých zádech a pažích a vychutnával si strátu krve, které měl více než dosti.</div><div>Tom povolil stisk a olízl Billovu stále krvácející ránu. Vydechl a přiraazil do jeho těla hlouběji.</div><div><br /></div><div>Naklonil krk a nabízel Billovi ten samý dar.</div><div>Teď mu bezmezně věřil. Nezabil by ho. Bill by mu nedokázal ublížit. Byl si jeho láskou stoprocentně jistý.</div><div>Upír dychtivě natáhl hlavu k jeho krku a přitiskl na něj své rty. Zhluboka nasával tu vůni Tomova těla I vlkodlačí pach. Tesáky jej už bodaly do rtů, Jeho oči byly zalité krví. Rozevřel pusu a tesáky opatrně zabodl do Tomova obnaženého krku. Divoce nasával jeho horkou krev a polykal ji. Nevěděl zda dokáže přestat.</div><div>Ale dokázal. Po pár locích té lahodné tekutiny se odtáhl a zhluboka dýchal. Do nosu jej štípal lahodný pach a proto raději vyhledal jeho rty. V ničivém polibku tišili svou bolest, vyhledávali lásku toho druhého.</div><div><br /></div><div>Tom stiskl Billovy boky těsněji a dokončil pár posledních prudčích přírazů, doprovázených tichými steny tlumenými vášnivým polibkem. Cítil teplé krůpěje Billova spermatu na svém břiše, mezitím co on plnil jeho drobné tělo.</div><div><br /></div><div>Ještě dlouho ležel vedle něj, hladil jej a šeptal uklidňující slova.</div><div>Bill tiše plakal a tisknul se k němu. Plnými doučky nasával jeho pach, dokud vyčerpáním neusnul.</div><div><em>Nikdy nezapomeneme.</em></div><div><br /></div><div><em>X___x</em></div><div><br /></div><div>Bill se ráno s trhnutím probudil. Seděl nahý uprostřed manželské postele. Ještě stále tu byl cítit pach vlkodlaka. Rozhlédl se, ale nikdejej neviděl. Sesedl s postele, okole sebe obmotané prostěradlo a pomalu stoupal po schodech do kuchyně. Po jeho Tomovi ani stopy.</div><div><br /></div><div>Zničeně se sesunul na studenou zem. Nemohl už plakat. Takhle to muselo být. I když jej to ničilo, trhalo jej to na kusy.</div><div><br /></div><div><em>Miluji Tě.</em> Zavřel oči a viděl rošťáský a milující úsměv svého Toma.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>KONEC</strong></div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-10-konec http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-10-konec Wedding of Monsters Sun, 31 Jul 2011 19:29:21 +0200 <div>Mell... ty nejsi tak skvělá .... nedělá tak skvělé věci.... znám mnohem talentovanější a lepší lidi než jsi ty...</div><div>ale přesto, že tě někdy chci nenávidět, máš v sobě něco, něco v tobě... co mi nedovoluje tě nenávidět navždy...</div><div><br /></div><div>Nevím co to je a asi to neví nikdo. není to to, jak vypadáš. Není to to, co děláš, není to to jak mluvíš a co říkáš. Je to něco neviditelného, nemůžu to v tobě najít ale je to tam, vím že ano i když ani nevím co... divný?:D</div><div><br /></div><div>"Osobní značka heroinu"</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/mell http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/mell Diary Sun, 17 Jul 2011 19:12:55 +0200 <div><strong>Předposlední dílek je u konce. Taktéž bych ho ráda věnovala Illyrias:-* , Tessynce a Kuraiko-san a všem co tuhle povídku četly na tomhle blogu :))</strong></div><div><strong>Snad se vám tenhle dílek bude líbit.</strong></div><div><strong>Atsuko</strong></div><div><br /></div><div><strong> </strong></div><div><strong><img title="wedding of monsters" alt="wedding of monsters" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/516/869/ae9b7ef1fa_73002590_o2.jpg" /></strong></div><div><strong> </strong></div><div><strong><br /></strong></div><div><br /></div><div>"Tome..."</div><div>Bill nevěřícně kroutil hlavou a stále ležel pod obrovským vlkem.</div><div>Tohle není možné, tohle nemůže být pravda!</div><div><br /></div><div>Vždyť by musel za ty roky něco poznat! Musel by něco cítit, musel by si přece něčeho všimnout!</div><div>Jeho MANŽEL nemůže být VLKODLAK!</div><div><br /></div><div>Ale byla to pravda. Vlkovi nad ním zmizela srst a změnil se ve vysokého silného muže s copánky.</div><div><br /></div><div>"Bille." Tom nad ním klečel se stejně něvěřícným pohledem. "C-co.. co tady děláš?!"</div><hr /><div>Bill od sebe Toma odstrčil a posadil se. "Měl si být v mnichově!" vykřikl a chytil se za hlavu. Tohel je na něj moc, tohle nemůže být pravda. Bille probuď se!</div><div><br /></div><div>"A ty doma a..." Tom se zarazil a posadil se... díval se na Billa a nemohl... nechtěl pochopit, co se tu děje.</div><div><br /></div><div>"Ty jsi... Vlkodlak!" vykřikl najednou Bill, a nechtěl slyšet tu krutou pravdu ani z vlastních úst. Připadala mu tak absurdní!</div><div><br /></div><div>Tom přikývl a zíral na Billa, jako by ho viděl poprvé. "Upíre..." vydechl a zvedl se ze země. "Upír.. jsi upír!" křikl a zavrčel. Jeho pud se neodbytně probral.</div><div><br /></div><div>"Tome..." vydech Bill a v očích měl slzy. Jeho Tom byl vlkodlak. Nemožné, nepředstavitelné, nečekané se stalo skutečností.</div><div>"To přece... něco bych... poznal... vycítil..." fňukl a dal si obličej do dlaní.</div><div><br /></div><div>Tom se na něj díval s viditelnou nevolností ale i zármutkem. Jeho milovaný je někdo, koho po celý život nenáviděl.</div><div>Když ho viděl teď, v pravém světle, s veškerou pravdou na povrchu, nevěděl, co má dělat.</div><div>Má ho zabít? Zabít svou dlouholetou lásku a žít dál s pocitem, že trávil dvacet let s upírem? Má ho nechat jít a dělat, jako by už neexistoval? Nebo ho má zabít, jako každého jiného upíra?</div><div><br /></div><div>"Tome.. já...." sklopil pohledd k tomu drobnému leč silnému muži, který se teď třásl šokem a nerozhodností.</div><div>"Omlouvám se.." špitl Bill a Tom jen zakroutil hlavou. Tak těžké rozhodnutí před sebou ještě nikdy neměl.</div><div>Srdce bylo rozděleno na dvě poloviny. Zůstat s Upírem, se svou láskou, přítelem, manželem... nebo zůstat se smečkou. Instikty mu přikazovaly ZABÍT.</div><div>Nemohl!</div><div><br /></div><div>"Bravo!"</div><div><br /></div><div>Obě dně monstra se otočili za hlasem. Zpoza starého stromu vyšla Artemis.</div><div>Bill se hbitě postavil, připraven kdykoli zaútočit.</div><div>Tom se otočil, neschopný čehokoli, zavrčel včak a vytasil tak své tesáky. Jiné než Billovy ostré špičáky.</div><div><br /></div><div>"Působivé." řekla opovrženě Artemis a přešla do světla měsíce prosvítajícího skrz husté větve stromů. "Velice... že jste na sebe přišli až teď."</div><div>"Artemis?!" Bill vycenil zuby a postavil se do bojovné pozice. "O čem to mluvíš?!"</div><div><br /></div><div>Upírka se rozespála děsivým leč okouzlujícím smíchem. "O čem? Jako hlupáci jste spolu žili a ničeho jste si nevšimli. Jakbyste mohli? Miguel maskoval stopy perfektně. Škoda jen, že ho tvůj manžel" znechuceně se na Toma podívala. "... tak bezcitně roztrhal." ušklíbla se a pohlídla na popel, který po Miguelovi zbyl.</div><div><br /></div><div>"Miguel? Co.. o čem to mluvíš?" Bill šokovaně hleděl na Artemis.</div><div><br /></div><div>Maskoval stopy? Co je to... jak mohl?</div><div><br /></div><div>"O čem? O tom, jak jste kolem sebe dvacet let lítali jako mouchy a ničeho jste si nevšimli! To především Miguel kryl všechny stopy po vlkodlačím pachu! To Miguel se na můj příkaz postaral o to, aby ve vašem domě byl utlumovák, abyste necítili jeden druhého. Ze začátku mi to příšlo absurdní aby jste vy dva byli spolu. Nakonec mi to ale přišlo jako skvělá zábava. Zaskočilo mě ale to vaše stěhhování.." usmála se chladnokrevně a přibližovala se k nim blíž.</div><div><br /></div><div>Bill zalapal po dechu. Proto Takhle zareagoval na Toma. Tenskát, když se spolu chtěli milovat. Cítil jeho skutečný pach, nedokázal ale pořádně rozeznat, důvod toho, toho že to byl Vlkodlak. Chtěl jen cítit jeho krev. Už to chápal. To Artemis.</div><div><br /></div><div>"Ty děvko..." procedil mezi zuby a chtěl se na ni už už vrhnout, když z poza stromů se vynořili dva další Upíři. Jednoho z nich Bill neznal jménem, ten druhý , tmavovlasý byl Niles. Artemisin nejvěrnější.</div><div><br /></div><div>"Být tebou, raději nic neriskuju." usmála se Artemis nebezpečně a vycenila tesáky.</div><div><br /></div><div>Teprve teď se Tom vzpamatoval a nebezpečně zavrčel. Artemis na něj pohlédla znechuceným pohledem.</div><div><br /></div><div>"Billa zabiju já. Vy se zbavte toho čokla." zavrčela ke svým poskokům a usmála se přeslazeně.</div><div><br /></div><div>"No jasně... celej žhavej a na stříbrném podnosu s jablkem v puse..." zavrčel Tom a vzápětí z něj byl opět Bílý vlk.</div><div><br /></div><div>Oba Artemisini poskokové zasyčeli a zaujali bojovný postoj.</div><div>Bill se vražedně zamračil a nechal vylést své špičáky, zavřštěl odporně a stáhl se k Tomovi. Nemohli mu ublížit. Vlk však od něj nedůvěřivě odskočil.</div><div><br /></div><div>Niles se na něj vrhnul jako první.</div><div>Tom se po něm ohnal drápy a srazil jej k zemi.<br />Bill odtrhl oči od bojijícího Toma a podíval se zase na Artemis. Ta se vražedně usmíala a pomalu se k němu přibližovala. Bill zavrčel a ihned se nji vrhl po krku. Žena však hbitě uskočilaa a uhodila Billa do žeber, až zalapal po dechu.</div><div><br /></div><div>Billa silnější než předpokládal. Cítil jak mu žebra popraskala. Bolestivě se za ně chytil, témeř okamžutě však o kruté bolesti hojících se ran nepřemýšlel a vrhl se opět do zápalu boje.</div><div><br /></div><div>Tom se sebou škubal co se dalo. Druhý upír vyskočil na jeho hřbet, zatímco Tom Nilese držel pod sebou a tlapami mu drtil hrudník.</div><div>Zubama se zakousnul do Nohy upíra na jeho hřbetě a stáhl ho dolů. Upír se však zary drápy do jeho kůže, Vlk bolestně zařval na lesy, pustil upíra a místo něj se obrátil hlavou na upíra pod ním. Lepčí jeden upír než dva. Chytil Nilesovu hlavu do svých zubí a silně s ní trhl. Hlava se oddělila od těla a proměnila se v prach.</div><div><br /></div><div>"Tome, Pozor!" zakřičel Bill když Upír na Tomově hřbetě vytáhl z pláště stříbrný kůl.<br /><br /></div><div>Artemis jeho nepozornosti využila asrazila jej k zemi.</div><div>"Ty a ten prašivej čokl mi křížíte cestu."Zasyčela Billovi do ucha a držela jej pevně za vlasy.</div><div>Bill se ji chtěl vysmýknout, upírka však byla neobyčejně silná.</div><div><br /></div><div>"Nikdy, děvko." Bill se po ni ohnal zuby dostal však ránu do obličeje a Atremis jej znovu škubla za vlasy.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Tom divoce bojoval o svůj život. Mlátil s Upírem na jeho zádech o strom. Cítil stříbro tak blízko sebe až jej to děsilo.</div><div>Podíva se směrem k Billovi. Viděl jej oslabeného, s nosu mu tekla krev a žena vedle něj se přibližovala s vytasenými ostrými tesáky k jeho krku.</div><div><br /></div><div>Ne. Nesměla to udělat. Ať už to byl upír jakýkoli chtěl. Ať už cokoli udělal, kohokoli zabil. Ač tu rasu tak moc nenáviděl, pořád to byl Bill, jeho láska, manžel a přítel. Nemohl Artemis nechat, aby mu ho zabila!</div><div><br /></div><div>Rozzuřeně se vzepjal a napíchnul upíra na věděm na stromě za ním. Zaryčel když si kus větve zabodlo I do něj, ulomila se když zase dopadl na nohy a zlstala zabodnuta v jeho těla. Tom se zubama zakousl do kusu co vyčuhoval z jeho boky a s funěním si ji vytáhl z těla. Rána se pomalu zacelovala, rozběhl se k Billovi, který přivíral bolestně oči, když špička Artemisiných zubů přotrhla Billovu bílou kůži na jeho krku. Ihned se objevily první kapky krve, Tom zařval a skočil po Artemis, čímž ji od Billa odhodil.</div><div><br /></div><div>Divoce zaštěkam a tlamou ji uhodil do obličeje. Upírka pod ním děsivě a šíleně kvílela a ječela, oháněla se po jeho tlamě drápy a snažila se vyprostit.</div><div><br /></div><div>Bill si vyděšeně otřel krev z jeho krku. Kolem něj proběhl ubír s větví uprostřed hrudníku. Byl to ten upír, kterého Tom nabodll na větev. Bill jej za větev chytil.</div><div>"Utíkáš pomoci páničce?" zavrčel na něj a sebral ze země kůl, který upírovi odletěl když byl přiražen ke stromu. Usmál se do jeho lesku a probodl upírovi srdce.</div><div><br /></div><div>Zbyla po něm jen hromada popela, Bill kůl pevně držel v ruce a rozběhl se Tomovi na pomoc.</div><div><br /></div><div>Tom odletěl kousek vedle z Artemisina těla, která jej odkopla a postavila se na nohy.</div><div>Otočila se k Vlkovi na zemi a zařvala, vytasila tesáky a sklonila se rychle k jeho krku. Bill byl už hned za ní, rozmáchl se stříbrným kůlem, v tom okamžiku dostal ale ránu do břicha a odletěl, dopadl na hromadu kamenů a kůl mu vypadl z ruky.</div><div>Artemis se divoce zasmála. Otočila se a pomalu přicházela k němu. Vlka si nevšímala. Chtěla zabít Billa.</div><div><br /></div><div>Bill se zmoženě snažil zvednout na nohy. Bolest v zádech byla nesnesitelná I když pomalu ustupovala. Cítil odporné křupnutí, když se jeho obratle zase dávali dohromady a jeho záda se srovnala.</div><div>Artemis ho chytla pod krkem.</div><div><br /></div><div>"Zabiju tě..." usmála se sebevědomně a s vítězoslavným úšklebkem se přibližovala k jeho krku.</div><div>"Ty už nikdy nikoho nezabiješ." Ozval se za Artemisinýi zády mužský hlasy a silně ji odtrhl od Billa.</div><div>Byl to Viktor.</div><div><br /></div><div>Pomohl Billovi na nohy a podíval se kam Artemis dopadla.</div><div><br /></div><div>"Tak tohle je ten tvůj fešák.." ušklíbl se Viktor pobaveně, když se vlkodlak sklonil nebezpečně nad upírkou a tesáky ji zabořil do hrudníku. Divoce ji kousal, drásal svými tesáky a trhal z ní bezkrvé maso.</div><div><br /></div><div>"Jo. Tohle je můj manžel." pousmál se Bill došel ke stříbrnému kůlu na zemi, Došel až k Vlkodlakovi, drásajíc upírku na kusy. Chytil Toma za srst, ten ucítil Billa vedle sebe a okamžitě přestal. Podíval se na něj, na kůl v jeho ruce a stáhl se. Tlamu I chlupy kolem ní měl celé od krve.</div><div><br /></div><div>Bill se sklonil k vyděšené upírce na zemi. Hrudník měla celý rozdrásaný, kosti v něm polámané a Bill se samolibě pousmál. Ponořil ruku do obrovské díly v jeji hrudi a vytáhl na cévách silně tlokoucí srdce.</div><div>Tak takhle reaovalo na přítomnost blízké smrti.</div><div><br /></div><div>"Je konec, Artemis." ušklíbl se a zabodl stříbrný kůl do toho svalu v jeho dlani.</div><div><br /></div><div>Upírka zakvílela, zaječela v bolestné, smrtící agónii. Už nebyla tak krásná, když se její tělo rozpadalo, šedlo a její děsivé oči těkali po lese, dokud neuschly a po Artemis nezbyl nic než popel.</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-9-2-2 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-9-2-2 Wedding of Monsters Sun, 17 Jul 2011 10:17:12 +0200 <div><em>Tenhle díleček bych chtěla speciálně věnovat Illyrias :-*</em></div><div><em>Tohle je pro tebe zlatíčko, budu se snažit co nejdříve dopsat druhou část :-***</em></div><div><br /></div><div><strong><img title="wedding of monsters" alt="wedding of monsters" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/516/869/ae9b7ef1fa_73002590_o2.jpg" /></strong></div><div><strong><br /></strong></div><div><br /></div><div>Procházel lesem a nastražoval oči i uši. Cítil je blízko. Velice blízko. Schovávali se a čekali na správnou chvíli.</div><div>Nenechal se zneklidnit ani tím, když uslyšel z dálky jekot, který jistě patřil nějaké úpírce z klanu. Pak tlumený štěkota a pak vše ustalo. Nevěděl jestli upírka žila, a bylo mu to jedno. Války přinášejí oběti. Opatrně našlapoval na zem, ani větvička nezapraskala. Oči měl široce rozevřené a dával pozor na sebemenší pohyb.</div><hr /><div>Cítil je tady. Cítil vlkodlaky všude kolem sebe.</div><div>Další štěkot. Tentokrát nebyl zase tak daleko od něj.</div><div>Neměl strach, ale opatrnost mu neubývala. Zastavil se, když kousek od sebe zaslechl křupnutí větve. Vlkodlaci znali tyhle lesy moc dobře, znali terén a každý strom.</div><div>Neotáčel se, stál na místě a vyčkával.</div><div>Zpoza stromu vedle něj vyskočilo něco obrovského a chlupatého. Uskočil dopředu a drápy obrovského vlka minuli jeho hlavu jen tak tak. Otočil se a se zasyčením skočil po vlkodlakovi, který sotva stihl doskočit na zem. Bill se mu drápy zaryl do kožichu a vytasil dlouhé špičaté tesáky. Rudé oči mu žhnuli touhou po krvi. Vlkodlak se ho snažil schodit, škubal sebou ze strany na stranu, Bill však nepovolil. Rozevřel ústa víc a zabořil hlavu do srsti na krku. Stisl čelist a do pusy mu vystříkla horká hustá krev, když prokousl vlčí kůži.</div><div>Vlkodlak bolestně zavil a snažil se ze sebe upíra schodit, ale marně. Po chvíli se vysíleně složil na zem, naposledy zaškubal tlapou a zakňučel, dokud jeho oči nepohasli.Vlčí srst zmizela a Bill si prohlédl svou oběť. Tmavovlasý mladík ležel na zemi bledý a mrtvý. Bill si otřel ústa od krve a bez jakýchkoli emocí šel dále lesem.</div><div><br /></div><div>Po pár krocíh byl ale nucen opět zastavit. Vyděšeně rozevřel oči a divoce nasával no plyc známý pach. Zatřepal hlavou a rozhlížel se kolem. Bylo to tak zvláštní a naprosto nemožné. Tohle se mu muselo jen zdát, jelikož ten pach znovu stratil. Ne.. nemůže být přece tady... je v Mnichově.</div><div>Nadechl se, jeho pach však už necítil. Chytil se větve nejbližšíhoo stromu a hbytě na něj vyšplhal. Chtěl mít dobrý výhled na okolí. Přikrčil se na hrubé větvi a zpoza větví jehlučnatého stromu sledoval okolí.</div><div><br /></div><div>Uslyšel sykot a otočil se za tím zvukem. Nedaleko od něj seděl stejně tak na větvi i Viktor. Usmál se na něj a mrknul.</div><div>Bill se musel taky usmát. Viktor byl opravdu blázen. Tohle považoval jako úžasnou zábavu a odreaování. Opravdu to byl jeho přítel a zabil by každýho vlkodlaka, co by mu nějak ublížil.Viktor pohlédl dolů na zem. Bill také sklopil pohled a spatřil dva plížící se Vlky. Když zvedl pohled zpátky k Viktorovi, byl Vik už dole na křbetě jednoho z nich.</div><div>Bill neváhal a seskočil dolů, těsně minul obrovského Bílého vlkodlaka,který zareaoval na Viktora a skočil po něm, aby zachránil svého člena smečky. Zakousl se mu do předlokzí až Viktor zasyčel a ohnal se po Bílém, drápy druhé ruky zarýval do kožixhu tmavě hnědému vlkovi.</div><div>Bill chytil Bílého vlka za srst a škubl s ním k sobě, ten Viktora pustil se sevřených čelistí a ohna se po něm tesáky.</div><div>Viktor odskočil z Vlkodlana, na kterém doposud vysel. "Dávej na sebe bacha!" křikl na Billa a rozběhl se do hlouby lesa, aby odlákal Tmavšího vlkodlaka od Billa a mohl tak bojovat na volnějším prostranství. Podařilo se mu to, Tmavý vlk se za ním se štěkotem rozběhl a Bill zůstal mezi stromy s Bilím vlkem sám.</div><div><br /></div><div>"Tak pojď ty bestie..." Billovy oči bojovně ztmavly a rozevřel ústa v zastrašovacím vrčením. Tesáky se mu krvavě leskly a nehty na rukách se mu zkřivily v nebezpečně ostré drápy.</div><div>Vlk naproti němu bojovně funěl, vrčel a jantarově žluté oči měl přimhouřené. Čekal na útok.</div><div><br /></div><div>Chodili okolo sebe v kruhu a čekali na správnou chvíli. Vysílali k sobě zastrašoací signály, ani jeden se však nezalekl.</div><div><br /></div><div>Náhle však vyskočil zpoza stromu jiný upír, Bill v něm poznal Miguela.</div><div>Bílí vlk zareagoval rychle, otočil se a tlapou udeřil Miguela do břicha.</div><div>"Migueli!"vykřikl Bill a hnal se upírovi na pomoc, Vlk otočil hlavu a zatím co jednoho upíra držel tlapou na zemi, po druhém se ohnal zuby. Bill uskočil a rozmáchl se trápy po vlčím čenichu.</div><div>Vlk zakňuček a Nechal upíra pod sebou být takjak je a vrhl se opt na Billa.</div><div><br /></div><div>"Migueli, vypadni odsud!" zaječel Bill a vyskočil na větev, kam na něj vlk nedosáhl. "Chcípni ty prašivej čokle!" Kopl jej do tlamy zasyčel na něj. Podíval se na chlapce, který mu běžel na pomoc, kterou nepotřeboval.</div><div><br /></div><div>"Vypadni!" křikl znova a Vlkodlak se otočil zrovna když po něm Miguel skočil. Bolestně zavyl když se mu Miuelovy drápy zaryly do srsty a pod kůži a snažil se ho setřást.</div><div>Bill u už chtěl přiskočit Upírovi na pomoc, když v tom chlapec odletěl a narazil do stromu vedle.</div><div>Bill věděl že Miguel nepatří k těm slabším jedincům, naopak, byl velice silný a napadání vlkodlaků na jejich hřbetě bylo jeho, dá se říct, specialitou. Síla jakou Vlk upíra odmrštil byla obrovská.</div><div>Śvětlovlasý upír se sotva dokázal vyškrábat zpátky na nohy, když se u něj opět objevil vlkodlak.</div><div><br /></div><div>Bill s doširoka otevřenými oči a zděšeným pohledem sledoval, Jak Bilý vlkodlak mocně a děsivě roztáhl tlamu, zakousl se do Miguelovy hlavy a jedním mosným škubnutím ji oddělil od těla.</div><div><br /></div><div>Upírovo tělo spadlo na zem a stejně jako letící hlava se proměnil v prach.</div><div><br /></div><div>"Ne!!" zařval Bill a seskočil na zem.</div><div>Miguela znal hodně dlouho a považoval ho za jednoho ze svých 'prátel'.</div><div><br /></div><div>Vlkodlak se otočil k němu, z tlamy mu ještě odkapávala krev, který mi lepila chlupy pod čumákem k sobě.</div><div><br /></div><div>Ano, vypadal děsivě, ale Bill s krvelačným pomstychtivým a bojovným šklebem na obličeji se k jeho děsivosti nemálo přibližoval.</div><div><br /></div><div>"Bestie..." zaryčel Bill a bez ostychu s horkou hlavou se vrhnul na vlka. S rozmáchlým silným úderem ho srazil k zemi a chtěl se na něj ihned vrhnout, Vlk hbitě vyskočil opět na nohy a ohnal se po Billovi stále krvavými tesáky. Bill zasyčel a drápnul Vlka do krku, ten zanučel a odhosil Billa mohutnou tlapou. Upír se obratně odrazil od stromu a cítil jak mu z boku stéká krev. Jeho kožený bunda byla rozervaná, ale na to ani nemyslel. Nohou kopl Vlka do boku a chytil jej za srst aby se na něj mohl vyškrábat. Vlk hlasitě zaštěkal a snažil se Billa ze sebe setřást, ten mu všal ruce obmotak kolem mohutného krku a stiskl paže k sobě s úmyslem Vlkodlaka zardousit.</div><div><br /></div><div>Bilí vlk chraplavě kňučel ve snaze se nadechnout, nepřestával sebou škubat a házet.</div><div>Ozývaly se odporné chrchlavé zvuky z jeho hrdla a Bill nenávistně řval nadávky a paže k sobě tisknul ještě víc.</div><div><br /></div><div>Ucítil palčvou bolest v zádech, když se Vlk vzepjal a narazil hřbetem o strom, takže veškerou svou váhou připáčknul Billa ke kmeni.</div><div><br /></div><div>Upír se pustil a bolestně dopadl na zem.</div><div><br /></div><div>Nesměl se vzdát!</div><div><br /></div><div>Pomalu se postavil co mu síly stačily a podíval se na Vlkodlaka, který kašlal a chrčel, snažíc se nabrat dech.</div><div>Vlk se otočil a přimhouřil oči. Oba se k sobě rozběhli. Bill natáhl ruku a chtěl uhnout do strany, Vlk ale jakoby předvídal tenhle manévr a skočil na stejnou stranu, zakousl se Billovi do ruky a povalil ho pod sebe na zem.</div><div><br /></div><div>Obrovskou tlapou ho uzemnil a nenávistně se mu podíval do obličeje, s úmyslem ho zabít.</div><div>Bill ležel pod ním, snažíc se vymatil zpod jeho tlapy, najednou se vyděšeně zahleděl do jantarového oka svého nepřítele.</div><div><br /></div><div>Ve vlkodlačích očích byl stejně nechápavý, vyděšený a šokovaný výraz.</div><div><br /></div><div>Bill nemohl uvěřit tomu, co vidí. Zhluboka se nadechl a už věděl, kdo byl příčinou toho pachu, který tak důvěrně znal.</div><div><br /></div><div>Už věděl, komu patřily ty jantarově žluté oči, které teď na něj tak šokovaně hleděly.</div><div><br /></div><div>Vlk zakňučel a síla, jakou upíra tlačil tlapou na hrudi ubrala.</div><div><br /></div><div>Bill za´kroutil hlavou. Tohle nebylo možné...</div><div><br /></div><div>"Tome..."</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-9-1-2 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-9-1-2 Wedding of Monsters Wed, 06 Jul 2011 13:00:15 +0200 <div><br /></div><div><img title="wedding of monsters" alt="wedding of monsters" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/516/869/ae9b7ef1fa_73002590_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Černovlasý muž s copánkama stál na kamenné vyvýšenině a sledoval okolí. Každou chvíli to mělo začít.</div><div>Zmoženě si povzdechl a myšlenkami zabloudil k Billovi. Co asi dělá?</div><div><br /></div><div>Nejspíš právě přišel z práce, chystá si salát, nebo relaxuje ve vaně. Co s ním bude, jesli Tom dnes v noci zemře? Nemyslel si to, ale stát se může cokoli.</div><hr /><div>"Tome, pojď. Smečka už čeká-" Zaslechl za sebou hlas. Deren přešel vedle něj a položil mi ruku na rameno. "Bill bude v pohodě."</div><div><br /></div><div>Rasta zakroutil hlavou a seskočil dolů ze skalky. Dopadl na zem na všechny čtyři již v podobě obrovského vlka. "Já vím že bude." podíval se za sebe na Derena. Jako vlk nemohl mluvit lidskou řečí, ale Deren mu naprosto rozuměl. Vlčí smečka si vždy rozuměla.</div><div><br /></div><div>Jeho přítel se povzbudivě usmál a zaklonil hlavu, zavil do úplňku a taktéž se proměnil ve vkla, seskočil vedle Toma a nasál do nosu čerstvý vzduch.</div><div>"Hurá do boje, příteli!" zasmál se vlčím štěkavým smíchem a rozběhl se do lesa.</div><div><br /></div><div>X__x</div><div><br /></div><div>O pár mil dál se Bill právě oblékal ve svém pokoji na upířím panství. Kdysi tento hrad patřil jeho otci.</div><div>Teď tu vládla Artemis.</div><div>Znechuceně pohlédl z okna, kde měl výhled na její balkón. Stála tam, ve svitu měsíce a rozhlížela se panovačným pohledem po zahradě. Byla zpustlá a depresivní.</div><div><br /></div><div>Artemis pohodila vlasy a podívala se do billova okna. Byla to nádherná žena. Okouzlila mnoho mužů, spousty svých obětí, i jeho otce. Proto ji tolik nenáviděl. Vzala mu všechno. A nepřál si nic jiného, než ji zabít.</div><div><br /></div><div>Na její tváři se objevil opovržený úšklebek.</div><div>Otočil se a zamířil do svého pokoje. Musí ji zabít.</div><div>"Bille." někdo vešel do místnosti a když se Bill otočil, zjistil, že to je Viktor.</div><div>Bill s pozvednutým obočím Viktora pobídl k řeči.</div><div><br /></div><div>"Měli bychom jít." připoměl mu muž a držel dveře Billova pokoje otevřené. "Dnes to bude zábava."</div><div><br /></div><div>Ano, Viktor měl rád tyhle bitvy. Také měl na svém seznamu mrtvých vlkodlaků jeho rukou pěknou řádku. nebyl na tom tak skvělej jako Bill, ale Bill byl oproti němu starším zkušenější a se svým otcem pořádali hony na vlkodlaky velice často. Zvěř. Jako lovná zvěř, pěkně nebezpečná, občas s nějakou tou vzteklinou. To jediné pro něj byli vlkodlaci. Agresivní psiska, co prahla po nčení, párání, zabíjení. Jestli upři byli stejní? Ne! Upíři přeci zabíjeli jen pro krev, jenom když měli hlad! Alespoň většina s nich ano a Bill byl jeden z nich. Pokud nepočítal tu "akcičku" s rostleskávačkama.</div><div><br /></div><div>Nebyli jako vlkodlaci.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Bill se v duchu vrátil k Tomovi a Viktor už netrpělivě podupával nohou.</div><div><br /></div><div>Copak asi dělá Tom? je v bezpečí? Je daleko odkud... pracovně. Ano, stará se o ty své psy. Taková Ironie.</div><div>Bill, který nesnáší čokly, nesnáší ty vlkodlačí bestie, už téměř dvacet let tije s mužem, který pracuje v psím útulku. Jejich krotitel.</div><div><br /></div><div>Upír zvedl ruku a podíval se na snubní prstel. Usmál se, když si uvědomil, že svůj mrvý řivot žil tak nádherně. Po boku toho skvělého muže, který je teď naštěstí v bezpečí.</div><div><br /></div><div>"Už jdu." Povzdechl si a otočil se k Viktorovi. Prošel kolem něj a zamířil do vstupní síně.</div><div>Byla narvaná k prasknutí a každý čekal, až k nim Artemis promluví. Bill se posadil do krvavě rudého vysokého křesla. Viktor se postavil za něj.</div><div><br /></div><div>"měl by sis na sebe dávat pozor. Artemis, nevím proč, mám z ní obzvlášt špatný pocit."</div><div>"jak to myslíš?" Bill k němu zvedl pohled ve chvíli, kdy Artemis vstoupila před ostatní osazenstvo.</div><div><br /></div><div>Viktor mi nestihl opovědět, jelikož se halou rozlehl Artemisin hlas.</div><div><br /></div><div>"Bratři a sestry..." začala Artemis a rozhlédla se po všech okolo.</div><div><br /></div><div>"Kráva blbá" ulevil si Bill pod nosem a prothl se.</div><div><br /></div><div>"... dnes v noci ukážeme těm bestiím, že se nemůžou měřit vznešené rase upírů!"</div><div><br /></div><div>Hala spistila nadšený řev.</div><div><br /></div><div>"Dnes v noci, jich pobíjde tolik, kolik zmůžete! Nešetřete ženy ani děti, ty krvelačné zrůdy!" dramaticky se odmlčela aby nabrala dech na svůj projev.</div><div>"Kdysi, byl rod upírů všemocný. Nebylo nikoho, kdo by se nám postavil. Naše rasa vzkvétala. Nesmíme dopustit, aby špinaví a krvelační Vlkodlaci rujnovali naše teritoria, naše území a už vůbec, aby se dále rozmnožovali! Příjde den, kdy je všechny vyhubíme a pak na téhle zemi nezbude nikoho, kdo by se nám mohl postavit!" rozkřikla se za doprovodu souhlasného jekotu ostatních upírů.</div><div><br /></div><div>Billovi se z toho všeho dělalo špatně. Jistě že nenáviděl vlkodlaky. Také pamatoval na tu dobu, kdy upíři vládli světu, kdy vlastnili mnohá území, kdy jim lidé sami obětovali své členy, jen aby je upíři ušetřili.</div><div>Ale dnešní doba? Už dávno nikdo nepotřeboval zabíjet. Spojenci z Ameriky mu nadšeně vyprávěli, jak krev opatřujou z krevní banky, kt mají své lidi a pro krev už nikdo nemusel umírat. Takový vět by měl být.</div><div>Pro upíry v německu a v celé Evropě platilo jednuduché pravidlo. Člověk = potrava. Ale jidne ve světě? Člověk byl udržován, chráněn, aby se mohl rozmnožovat a dále být šetřen pro dárcovství krve. ČLOVĚK jim krev daroval, nemuseli si ho brát násilím a zabíjením.</div><div>Ano, i Bill toužil po krvi, neovládal se a zabíjel. Ale mimo Evropu tuhle strátu sebeovládání neznali. Takový život chtěl Bill žít.</div><div>Artemis toužila jen ničit. Nebyla nic víc než byli vlkodlaci.</div><div><div>"DO boje." zaslechl Bill přez své dumání a viděl jak se všichni upíři Hrnou k východu. Rozprchli se do lesa, kde cítili vlkodlaky, šli za pachem, šli po krvi, šli po těch prašivých psech!</div><div>Bill vstal a podíval se na Viktora. "Na lepší časy..."</div><div>"na lepší časy." Usmál se Viktor a vyběl ze dveří.</div><div>"Bille." Bill se zrovna chystal běžet za Viktorem. Otočil se k Artemis, která k němu kráčela po schodech dolů.</div><div>Neřekl ani slovo, jen ji sledoval přimhouřenýma očima, připraven na cokoli.</div><div>"Doufám, že na sebe budeš opatrný. Nechceme ztratit dalšího člena královské rodiny." řekla s milým úsměvem, v jejích očích však nic milého nebylo.</div><div>"O to se neboj, Artemis, umím se o sebe postarat. Taky si kryj záda. "řekl uštěpačně vyrazil ze dveří dřív, než mohla Artemis cokoli říct.</div><div>Utíkal vstříct krutému boji.</div></div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-8 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1107/wedding-of-monsters-8 Wedding of Monsters Mon, 04 Jul 2011 21:18:24 +0200 <div><br /></div><div><img title="wedding of monsters" alt="wedding of monsters" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/516/869/ae9b7ef1fa_73002590_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Tom ležel nahý na Billovi a vášnivě jej líbal na krku. Jeho ruce putovali po tom bledém a chladném těle a vychutnávali si každou jeho lehkou křivku. "Pořád si tak dokonalý!" vydechl a lehce stiskl mezi zuby kůži na Billově krku. Černovlásek usykl a tiše zasténal, když Tomova ruka zamířila do jeho vzrušeného klína, stiskla jeho penis a začala se na něm líně pohybovat.</div><div>"Já vím." Zasténal chlapec a chytil Toma za ramena. Slabě ho odtáhl a usmál se. "chci kurva tvrdý sex." Upozornil jej a odtáhl ho od sebe dál. Otočil se k němu zády a postavil se na všechny čtyři. "Hned!"</div><hr /><div>Tom na nic nečekal, plivnul si na ruku a naslinil si penis. Jedním prstem prozkoumával Billovu dírku a kroužil s ní v jeho těle. "Moc to chceš…"</div><div>"Moc to chci…"</div><div>Rasta se pro sebe velice samolibě usmál a nastavil se proti němu. Na jeden jediný silný příraz do něj zajel až po kořen. Sklonil se, aby svůj sten mohl zkrotit v havraních vlasech.</div><div>Chtěl ho tak moc, každý den.</div><div>Bill se prohnul v zádech a hlasitě zasténal. Cítil, jak Tom přiráží, cítil ho tak hluboko ve svém těle, na svém těle, všude…</div><div>"Prosím, víc!"</div><div>"Jen pros…" zavrčel Tom a plácl Billa silně přes zadek. A znovu. Přirážel do něj a rukama nenasytně jezdil po jeho bocích a zádech. Chytil ho za vlasy a zvedl ho. Otočil jeho hlavu k sobě a hladově jej začal líbat. Zuřivě do něj doslova bušil, nepřestával a nepovoloval. Billovy steny byly pro jeho uši rajská hudba. Naskakovala mu husí kůže, když se jeho bledá a chladná kůže otírala o něj. "Lásko, jsi úžasný." Vydechl a jazykem přejel po krční tepně svého Billa.</div><div><br /></div><div>"Líbí se ti to, viď?" Usmál se Bill a opět hlasitě zasténal. Sesunul se zase na čtyři a vybízel se svým zadečkem ještě k větší rozkoši. Prohýbal se v zádech, máchal hlavou, až mu jeho vlasy lítaly všude kolem hlavy. "Jeď!" zakřičel a hlasitě zavrčel, když Tom zesílil přírazy. Ucítil jeho teplou dlaň, jak se mu krade k rozkroku. Jak obmotává prsty jeho penis, jak jej tiskne a jak pomalu pohybuje rukou. Bylo dokonalé, jak skvěle dokázal Tom vychytat tu správnou chvíli. Sotva se dotkl Billova penisu, Bill přirazil do jeho ruky a hlasitě zasténal.</div><div>Zavřel oči. Věděl, že je má rudé jako krev. Přišla na něj šílená chuť po krvi. Zrovna teď!</div><div>Nesměl na to myslet. Snažil se soustředit na Tomovy chtivé doteky, na jeho vzdechy, tiché šeptání a mlaskavé zvuky, když si vychutnával Billovu kůži.</div><div>Nesměl myslet na to, jak by se teď zakousl do mladého masa, jak by polykal krev plnými doušky.</div><div>Pootevřel rty a otevřel oči. Jazykem si přejel po rtech, cítil, jak se mu zvětšují špičáky. Vyděšeně se podíval na Toma, ale ten byl příliš zabrán do laskání jeho těla a přirážení do jeho malého zadečku.</div><div>Musel utéct. Musel jít rychle pryč, rychle najít nějakou oběť. Bál se, že by to mohlo skončit špatně. Sledoval Toma hladovým pohledem, ten si však ani trochu nebyl vědom, že je v obrovském nebezpečí. Že by si Bill za svou oběť mohl vybrat jeho. Nemohl tohle dopustit.</div><div>"P-počkej, Tome" zadržel ho a odstrčil ho od sebe. "Já… není mi … najednou nějak dobře." Vyhrkl a bez jakéhokoli dalšího vysvětlování se odebral do koupelny. Nechal nechápajícího Toma na posteli, s obnaženým klínek a naštvaným obličejem. Zamknul se a zahleděl se na sebe do zrcadla.</div><div>Něco nebylo v pořádku. Jeho oči byly zalité krví, rudě zářily a špičáky ho podaly do spodního rtu. Měl chuť. Nechápal, čím to bylo. Lovit byl nedávno a to mu obvykle stačilo. Něco přece tu chuť vyvolat muselo!</div><div>Na Tomův pach byl však po tolika letech zvyklý, tak co se stalo?</div><div>Oplách si obličej a snažil se uklidnit. Star bych ovšem hodně silný. Mohl mu ublížit. Měl chuť se jim nakrmit. Vystrašeně ukryl svou tvář do dlaní a kroutil hlavou.</div><div>"To není možné. Nesmí se to stát." šeptal si pro sebe a opět se zahleděl do svého odrazu v zrcadle. Jeho obličej už byl normální.</div><div>Zhluboka se nadechl a zamířil zpátky za Tomem. Ten ležel v posteli, otočený zády k němu a nejspíš spal.</div><div>Ale nespal. Měl sice zavřené oči ale v duchu hlasitě nadával. Byl nadrženej jako starý pes (Což byla upřímně pravda) a Billovo chování v poslední době v§bec nechápal. Cop dělal špatně, že to dneska Bill tak rychle vzdal? Jindy si v sexu užívali, ale dnes? Totální fiasko.</div><div>Nechtěl se ale hádat.</div><div>Bill si k němu přilehnul a přitulil se něžně k jeho nahým zádům.</div><div>"Promiň" zašeptal Billa políbil Toma na rameno. "Asi to na mě udělalo to nové prostředí. Zítra to bude lepší, slibuji." Pousmál se a zavřel oči.</div><div>"Je to OK." Odpověděl Tom, i když pro něj to v pohodě nebylo. Penis nepříjemně bolel a byl stále tvrdý. Bohužel, dnes mu nezbývalo nic jiného, než ho nechat na pokoji a ukojit se sám svou vlastní rukou… na to ani neměl náladu.</div><div><br /></div><div>X__x</div><div><br /></div><div>"Upíři jsou čím dál tím víc agresivnější." Řekl Daren a otočil se ke smečce. "Alfa Digory chce, abychom konečně zaútočili. Upíři by udělali tosamé a očekáváme jejich útok v brzké době."</div><div>"Opravdu si myslíš, že se ty hnusný pijavice uklidní?" zavčel Tom a kopl do pařezu v lese. Další krutá válka mezi Upíry a Vkodlaky se blížila. Ano, Chtěl ty svině vyhubit všechny, ale tak stejně věděl, že vždycky se jedna nebo dvě pijavice ukryjí a opět se namnoží. Ale nesměl to nechat jen tak. Co kdyby se něco stalo Billovi?</div><div>"Nemyslím, ale nic jiného nám teď nezbývá! A nejlepší obrana je dobrý útok." Odpověděl Daren a okolní smečka mu dala za pravdu.</div><div>"Nejspíš" přikývl Tom a otočil se k němu zády. "Kdy se to má konat?"</div><div>"Zítra v noci."</div><div><br /></div><div>X__x</div><div><br /></div><div>"Bille, musím odjet na nod do Mnichova."Tom došel k Billovi, který stál u plotny a dělal oběd.</div><div>"Proč? Zase se vám bouří psiska?" povzdechl si a obracel stejky. Byl celý špatný z toho, co se mělo dnes konat. Nesměl tady nechat Toma samotného. Ale byl rád, že Tom bude daleko od toho dění a nic se mu nestane. Sám nevěděl, co by si měl hledat za výmluvu jeho náhlého odjezdu, proto dále nic neříkal. Tom to udělal za něj.</div><div>Tomovy ruce ho zezadu objaly kolem pasu. Cítil jeho hruď a pevné obětí.</div><div>"Moc tě miluji." Zašeptal mu do vlasů a Billovi přejel mráz po zádech. Cítil jak se Tom chvěje.</div><div>"Já tebe taky, Tome. To přece víš." Pousmál se a otočil se k němu. "Děje se snad něco?"</div><div>Vlkodlak zakroutil hlavou a usmál se. Naklonil se k němu a hluboce jej políbil na rty. Dal do něj všechnu svou lásku. Chytil Billa za tvář a něžně jej hladil palci po bledé tváři. Okusoval jeho rty a jazykem se třel o ten jeho.</div><div>Bál se, že se mu něco stane. Nebál se o sebe, ale kdo jiný by se o Billa postaral? Nesměl dopustit, aby se dostal do špatných rukou. Nesměl dopustit, aby ho lapili upíři a zabili ho, udělali z něj jednoho z nich. To raději zemře on sám.</div><div>Odtáhl se od něj a zahleděl se mu to kaštanově hnědých očí. Usmál se, když v nich viděl stejnou lásku, jako on cítil k němu.</div><div>" Musím jít." Zašeptal a šel si pro bundu. Nechtěl Billa opustit v tenhle špatný čas, ale takhle bude více v bezpečí.</div><div>"Pa." Vydechl Bill a viděl už jen, jak za sebou Tom zavřel dveře. Povzdechl si a odebral se do ložnice.</div><div>Chtělo se mu tolik brečet. Bál se, že Toma už neuvidí. Možná jej dnes viděl naposledy.</div><div>Válka mezi Upíry a Vlkodlaky se však blížila. Věděl, že tahle válka bude ještě krutá.</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1105/wedding-of-monsters-7 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1105/wedding-of-monsters-7 Wedding of Monsters Sun, 15 May 2011 18:12:15 +0200 <div>Mám neskutečně dobré dny:)</div><div>Mám dobrou práci , se skvělým kolektivem, super šéfem :) .... takže se ještě dá přehlédnout to, že jsem momentálně nemocná:D..</div><div><br /></div><div>Už jsem to potřebovala, ok, sice trávím minimální čas na počítači, někdy vůbec, většinou, ale to nevadí:D Dnes, jelikož nehodlám jen chrnět v posteli celej den, se pokusím napsat další díl Wedding of Monsters :)</div><div><br /></div><div>Přeji všem krásný den^^</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1103/koupim-si-boty-do-roboty-d http://atsuko-hotaru.blog.cz/1103/koupim-si-boty-do-roboty-d Diary Thu, 31 Mar 2011 13:51:23 +0200 <div><a href="http://s366.photobucket.com/albums/oo110/BoRuFkOwA-AdHELLka/?action=view&amp;current=malejtomibyatsu.gif" target="_blank"><img src="http://i366.photobucket.com/albums/oo110/BoRuFkOwA-AdHELLka/malejtomibyatsu.gif" alt="Photobucket" /></a></div><div><br /></div><div>tak jsem si jen jednou hrála a vymejšlela Krávoviny xDD</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1103/maly-tomi http://atsuko-hotaru.blog.cz/1103/maly-tomi Arts Sun, 20 Mar 2011 09:20:10 +0100 <div>Trable.. větší.. takže nevím kdy tady bude další povídka, budu se snažit psát ale nevím, jak to zvládnu přes špatnou náladu a málo času co tady budu trávit.</div><div>A všimli jste si že v nastavení blogu, v článcích je změna?. hmmm.. no jo...</div><div>ale i tak, bude málo času nejspíš. kdybych se tu neobjevovala dlouho i po tom co sem budu psát tak důvod je : rodinné problémy.</div><div>takže se omlouvám.</div><div>A.H.</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/don-t-worry-ale-jo http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/don-t-worry-ale-jo Diary Wed, 23 Feb 2011 13:30:53 +0100 <div><img title="wedding of monsters" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/516/869/ae9b7ef1fa_73002590_o2.jpg" alt="wedding of monsters" /></div><div>Tom se zatvářil naprosto blaženě, když se probouzel a cítil příjemné šimrání v&nbsp;podbříšku. Neposedný Bill měl chuť na sex. A probouzení orálním sexem mu přišlo velice zajímavé. Ne že by to nedělal, jistě že ano, často a bavilo ho to.</div><div>"Billy… už zase?" zafuněl, ale slastně se usmál a položil ruku na Billovu hlavu v&nbsp;jeho klíně. Bill se činil a moc dobře. Věděl už po těch několika letech, co Tom v&nbsp;sexu miluje a co mu naopak vadí. Přesto se často pouštěli do dalších a dalších experimentů v&nbsp;sexu.</div><div>Tom se opřel o polštáře a díval se jak jeho penis mizí v&nbsp;Billyho ústech. Byl naprosto probuzen. A měl chuť na něco užšího a slastnějšího než byly Billova, ač dokonalá, ústa.</div><div>Bill zvedl hlavu a usmál se. "Dobré ráno, Tomy…" vydechl a rukou zlehka zapohyboval na Tomově mužství.</div><hr /><div>"Velice dobré…" usmál se Tom.</div><div>Chytil Billa za bradu a přitáhl si ho pro polibek. Jeho studený nos ho zastudil na tom jeho. Měl šílenou chuť na sex, Bill ho k&nbsp;tomu naprosto navodil. Chytil ho za boky a posadil si ho na sobě. Bill již byl nahý, tak zezadu chytil Tomův penis do ruky a nasměroval ho proti svému vstupu. Tom se spokojeně usmál a dovolil Billovy si ho osedlat. Jakmile černovlásek dosedl, ozvalo se z&nbsp;obou úst slastné zasténání. Ihned se začal na Tomovi pohybovat a zakláněl hlavu při dorážení Tomova penisu na jeho bod. Prohnul se v&nbsp;zádech a z&nbsp;úst mu zněly pro Toma ty nejkrásnější zvuky naprosté slasti.</div><div><br /></div><div>**</div><div><br /></div><div>Bill byl ve sprše a spokojeně si prozpěvoval. Tom seděl v&nbsp;Kuchyni a snídal, mezitím co si četl ranní noviny. Znepokojeně kroutil hlavou, když si četl titulní stránku. Devatenáct dívek mezi 18-21 lety bylo brutálně zavražděno v&nbsp;Magdeburském divadle. Sraz roztleskávaček. Jejich těla byla rozpáraná a jejich identifikace byla prokázána pouze podle otisků zubů. Ksakru. Vlkodlaci? Nebo spíš upíři? O pět měst od nich a takové jatka! Zakroutil hlavou a přešla ho chuť. Je to čím dál tím víc horší. Musí dostat Billa pryč! Hned!</div><div>"Bille!"</div><div>"Co je?" Tom se lekl a otočil se. Ani si nevšiml, že Bill už přišel, osprchovaný a oblečený s&nbsp;trochu vlhčími vlasy.</div><div>Promnul si oči. Byl rozhozený, šíleně moc a měl strach. "Billy, můžeme si zabalit. Přestěhujeme se už zítra, ano?"</div><div>"Zešílels? Ty po mě chceš, abych se sbalil za tak krátkou dobu?" vyjekl Bill "A kde teda budeme?"</div><div>"O to už jsem se postaral" vydechl. Je sice ještě brzy, ale dům už je koupený. Nesměl nechat nic náhodě, nesmí riskovat, protože risk by ho mohl stát Billův život. Kdyby se Bill dostal upírům pod ruku, určitě by ho nešetřili. Buď by někoho tak krásného proměnili, což by taky nepřežil, jelikož proti upírům bojuje nějaké to staletí, nebo by umřel, což by nesnesl stejně tak.</div><div>"Fajn." Přikývl Bill. Stejně to pro něj nebylo nijak hrozné. Do práce to bude mít i blíž a s&nbsp;upíry s&nbsp;klanu se bude stýkat dál, dálka pro něj nepředstavuje žádný problém. Otočil se a zamířil do jejich ložnice. Zpod postele vytáhl velký cestovní kufr a začal do něj úhledně ukládat své věci. Rozhodl se, že sbalí i Tomovi. Byl hrozný nepořádník a Věci by naházel jen tak ledabyle, takže při vybalení by bylo pokrčené a neurovnané. Takhle to Bill neměl rád.</div><div>Tom otevřel dveře do ložnice. "Nezlobíš se?" přešel pomalu k&nbsp;Billovi a chytil ho zezadu za boky.</div><div>"Jasně, že ne," černovlásek zavrtěl hlavou "Jsem zvědav na nové místo."</div><div><br /></div><div>Rasta přikývl a sedl si na postel. Náhle se zarazil. Z&nbsp;bundy, kterou si Bill úhledně ukládal do kufru, vypadl barevný letáček. Zvedl jej z&nbsp;podlahy a zbledl.</div><div>Byla to pozvánka na sraz roztleskávaček.</div><div><br /></div><div>"Kde si to vzal…?"</div><div>"Co?" Bil zvedl pohled od kufru a zahleděl se na letáček. "Dala mi to nějaká holka včera." Řekl v&nbsp;klidu a zase balil. Tvářil se klidně, dalo by se říct i lhostejně. V&nbsp;duchu si ale nadával, že ten letáček nevyhodil někde venku.</div><div>"Tys tam byl?" Tom chytil Billa za loket a prudce ho otočil k&nbsp;sobě. Nechtěl se dozvědět to nejhorší!</div><div>"Au! Tome, co to…"</div><div>"Tak odpověz!"zavrčel Tom.</div><div>Bill na něj vyděšeně koukal. No jistě. Určitě to bylo v&nbsp;novinách. "Ne, nebyl. Co bych tam dělal, vždyť je tam napsaný 'Sraz roztleskávaček'! Jsem já snad nějaká roztleskávačka?! Pusť!" vyškubl se mu a dal se opět do balení. Takhle hrubý Tom ještě nebyl. Loket ho nebolel, ale kdyby byl smrtelník, byl si jist, že by s&nbsp;tím loktem ani hýbat nemohl.</div><div>Tom se otřepal a uhnul pohledem. "Promiň. Musíme odsud odjet."<br />Vzal si kufr a balil si věci.</div><div>Černovlásek zapnul kufr a uraženě odešel do kuchyně. Nechápal tohle Tomovo chování. Dobře, pochopil jeho první rozhodnutí odstěhovat se pryč, ale jeho agresivita ho hodně znepokojila.</div><div>Tom se ale zatím vůbec netrápil tím, co Billovi udělal, že ho nejspíš vyděsil. Teď měl v&nbsp;hlavě jen a jenom Billův život. Musí ho dostat do bezpečí. Jakmile snesl poslední kufr do předsíně, byl už podvečer.</div><div>Požádal Darena, aby část věcí už do domu dovezl. Poté šel do koupelny za Billem, který celý den trucoval zrovna tam.</div><div>Zaklepal na dveře a poslouchal. Bylo tam ticho.</div><div>"Bille?" Otevřel dveře a sjel pohledem na Billa, sedícího na zemi s trucovitým obličejem a nějakou knížkou v&nbsp;ruce. "Miláčku, neseď tady takhle. Prochladneš."</div><div>"ne!" navztekal se Bill a ohnal se po Tomovi knížkou. Ten se jen usmál a lehce vzal Billa za zápěstí a zvedl ho. Chvíli se s&nbsp;vztekajícím Billem, syčícím jako klubko háďat, pral. Utržil dva pořádné škrábance do paže, které neřešil. Přitiskl si ho k&nbsp;sobě a políbil do vlasů.</div><div>"Nevztekej se, lásko."přejel mu nosem po tváři a políbil jej těsně pod uchem. "Omlouvám se." Pohladil jej po ruce a pozvedl obočí, zkoušel psí očka, které Billa zaručeně vždy obměkčily.</div><div>Bill si zakryl tvář a snažil se na Tomův pohled nedívat. Neodolal. "Bolelo to!" postěžoval si a stále ublíženě na Toma pohlížel.</div><div>"Já vím. Chci, abys byl v&nbsp;bezpečí, nechal jsem se unést. Už se to nestane. Slibuji, ano?" vzal jeho tvář do dlaně a díval se mu do kaštanových očí. Mrzelo jej, že mu málem ublížil.</div><div>"Už to nedělej, jasný?" povzdechl si Bill. Tomovy sklopil oči a přitiskl si Billa k&nbsp;sobě.</div><div>"Už bude lépe."</div><div><br /></div><div>Druhého dne, brzo ráno Tom nastartoval své auto a spolu s&nbsp;Billem vyrazili do Berlína. Cesta byla opravdu dlouhá. Oba si v&nbsp;duchu nadávali, že pěšky by tam byli rychleji, ani jeden však nechtěl tomu druhému dát něco znát.</div><div>Když tam dorazili, byl už čas na oběd. Bill vylezl z&nbsp;auta a prohlížel si dům,<br />před kterým Tom zaparkoval. Byl vcelku velký, bude jim stačit.</div><div>"Líbí?" Pousmál se Tom a objal Billa kolem pasu, Přitiskl si jej k&nbsp;sobě a nervózně na něj hleděl.</div><div>"Chci to vidět i uvnitř. Zatím to ujde." Odvětil Bill. Nechtěl být nijak přívětivý, chtěl dát Tomovi sežrat to, co si k&nbsp;němu včera dovolil. Loket ho nebolel a žádné známky zranění na něm nebylo vidět, i přesto nechtěl, aby si to k&nbsp;němu Tom ještě někdy dovolil.</div><div>"Jen pojď." "Tom vzal Billovu ruku a zamířil přes branku až k&nbsp;domu. Odemkl hlavní dveře a vstoupil s&nbsp;Billem v&nbsp;zádech. "Tak co na to říkáš?" vydechl a opět se na Billa podíval.</div><div>"Oh…" chlapec naklonil hlavu na stranu a prohlížel si prostornou místnost před sebou. Opravdu hezky zařízené, i když on by některé věci trochu pozměnil. Na to, že Tom není nijak designérský typ, bylo to tady moc pěkné. Okamžitě zamířil prozkoumávat i ostatní pokoje. Jako poslední si vybral ložnici. Zůstal stát na prahu a s&nbsp;otevřenou pusou sledoval prostornou manželskou postel s&nbsp;nebesy, se závěsy krvavě rudé barvy. Připadalo mu to tady úžasné, že úplně zapomněl na vztek vůči Tomovi. "Nádhera." Okomentoval dům a otočil se k&nbsp;Tomovi, který stál přímo za ním.</div><div>"Takže líbí." Přikývl Tom a sjel očima z&nbsp;Billa k&nbsp;posteli a zase zpátky. Objal jej kolem pasu a přitiskl se mu na rty. "Co takhle pokřtít postel?"</div><div>"A co takhle celý dům?!" Billovi v&nbsp;očích tančily jiskřičky. Vrhl se na tomovy rty a začal jej líbat.</div><div>Tomovy ruce se z&nbsp;pasu ihned přesunuli pod Billovu černou košili a na záda. Bill se lehce ošil, ale nepříjemné mu to nebylo.</div><div>Za pas si Billa vyzdvihl na sebe a chlapec mu ihned omotal nohy kolem pasu. Za stálého líbání se přesouvali k&nbsp;posteli a mezitím co Bill tahal z&nbsp;nadrženého Toma triko, spadli na postel, kde ze sebe strhávali vše ostatní.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>***</div><div>by Atsuko (Adella Kaulitz)</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/wedding-of-monsters-6 http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/wedding-of-monsters-6 Wedding of Monsters Tue, 22 Feb 2011 10:25:46 +0100 <div>Miluju slashe.. xD..&nbsp;</div><div><br /></div><div>Harry a Draco..&nbsp;</div><div><br /></div><div>Vůbec nejsem Potteromaniak!!!.... už od devíti let.. tohle mě všach chytlo ..mm. od té doby co prostě miluju homosexuální tématiku? xD což je nějaký ten čas.. dokonalost♥</div><div><br /></div><div style="text-align:center"><div id="youtubefbbebbcae"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/w2bq0H_ihIo/default.jpg" style="width:480px;height390;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/w2bq0H_ihIo","youtubefbbebbcae","480","390","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/draco-harry-incomplete http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/draco-harry-incomplete Site Thu, 17 Feb 2011 01:49:10 +0100 <div>Nevím co bych k tomu asi řekla. Nemám ten den ráda, protože mi to pořád připomíná totální samotu, i když kolem je všude spousta "těch zamilovaných".&nbsp;</div><div>Je to závist, ať si tomu každý říká co chce a mě to upřímně otravuje. Určitě bych ale nikomu nechtěla zkazit den:D</div><div>&nbsp;Snad sem tedy alespoň dnes konečně dám další díl Wedding of Monsters, pro radost těm, kdo to čtou. &nbsp;:)</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/bad-valentine-s-day http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/bad-valentine-s-day Diary Mon, 14 Feb 2011 20:20:59 +0100 <div><img title="orange" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/273/889/48f7ccd444_73630291_o2.jpg" alt="orange" /></div><div>Néééé.. prostě jsem si na to vzpoměla a musela jsem si to hezky vyřezat:D.... &nbsp;Sluší to, pomerančákovi no ne?:D</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/hey-orange-xd http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/hey-orange-xd Diary Mon, 14 Feb 2011 16:42:32 +0100 <div>No jo, zkuste se nezasmát!!! xDDD</div><div><br /></div><div style="text-align:center"><div id="youtubefbbebbda"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/aOGsFENwbeo/default.jpg" style="width:560px;height345;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/aOGsFENwbeo","youtubefbbebbda","560","345","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Boží, dala bych sem i originál ale nechce se mi :D.. tohle je totiž fakt krutý xDD..&nbsp;</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/hey-apple http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/hey-apple Site Wed, 09 Feb 2011 00:44:23 +0100 <div><em>slova:</em><br /><strong id="">děti, víla, pohádky, pusa na dobrou noc</strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Tom si absolutně nevěděl rady. Měl na starost pět dětí. Pět! Všechny máminy kamarádky mu je daly na starost jenom proto, že se chtěly celý den bavit na nějakém srazu ze školy, či co. On měl teď na krku pár harantů a absolutně nestíhal. Neměl rád <strong>DĚTI</strong>, Přišly mu uvřískané, zlobivé a rozmazlené. Pořád po něm něco chtěli, dožadovaly se lízátek, cukrovinek, hraček a jeho pozornosti… Byl z&nbsp;toho na nervy!</div><hr /><div>"Tomi! Tomi!" přispěchala k&nbsp;němu malá Linda, holčička s&nbsp;blond culíčky a velkýma očima. Proč všechny děti mají takové velké oči?</div><div>Tom i k&nbsp;ní přidřepnul a strčil ji do ruky nějakou panenku, co se válela na stole. "No copak je Lin?"</div><div>"Za dvežmama je nějaká <strong>VÍLA</strong>!" zašišlala na něj a objala ho kolem krku s&nbsp;úmyslem vyset na něm, dokud ji nedonese zpátky ke dveřím. Tom si povzdychl a zvedl se spolu s&nbsp;malou holčičkou. Otevřel dveře a vydechl úlevou. "Bille! No konečně jsi tady!" vyjekl a přitáhl dovnitř své dvojče.</div><div>"Promiň, Máma mi psala, abych nakoupil jídlo a… páni tolik dětí!" zaculil se nadšeně a vzal Tomovy z&nbsp;náruče malou holčičku, která se na Billa usmívala jako na ježíška.<br />Tom se pousmál na svého bratra. Ano, to on byl ten, který to s&nbsp;dětma uměl.<br /> A upřímně, slušelo mu to s&nbsp;nima.</div><div>Takhle mohl mít konečně Tom svůj klid. Billovi nedělalo problém postarat se o tolik dětí, byl z&nbsp;toho nadšený!</div><div>Byl rád, když už byl večer a bylo na čase uložit děti do postele. Bill je všechny seřadil na máminu postel a přikryl. Chtěl už odejít, ale Linda vyskočila z&nbsp;pod peřiny a utíkala k&nbsp;němu. "Billí! Billí! Ještě <strong>POHÁDKY</strong>!" zadívala se na něj svýma velkýma modrýma očima, modrýma jako pomněnky.</div><div>"pohádky? Jakou byste chtěli povyprávět?" Mile se usmál a dal Lindu zpátky do postýlky. Sedl si k&nbsp;dětem na postel a upírali se na něj pět páru očí. Nikdo se nemohl dohodnout, jako pohádku Bill bude vyprávět, proto Bill začal svou vlastní pohádku, zcela vymyšlenou, o Vílách, dracích a o všelijakých kouzelných tvorech. Měl skvělou fantazii. Děti byli do deseti minut<br /> v&nbsp;říši snů. Spokojeně Vstal a zavřel dveře od ložnice. Usmál se, když za nima stál Tom.</div><div>"A mě pohádku nepovyprávíš?"</div><div>"A chce ji i s&nbsp;<strong>PUSOU NA DOBROU NOC</strong>?" uculil se Bill a spolu s&nbsp;Tomem se šli uvelebit do jeho postele.</div> http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/drabble-pro-ludy http://atsuko-hotaru.blog.cz/1102/drabble-pro-ludy Drabble Tue, 08 Feb 2011 22:29:05 +0100